Recent reviews by Satanova Předkožka

Advertised as a relaxing space salvage simulator, actually a minimum wage panic attack sponsored by corporate debt slavery.

One minute you’re carefully sorting aluminum panels into the furnace, the next you accidentally depressurize half the ship and watch a nuclear reactor achieve enlightenment at Mach 3.

The corporation LYNX assures you that workplace fatalities are merely “unexpected staffing adjustments.” Every time you explode, they print a new clone of you and charge the replacement fee directly to your account, because apparently dying on the job is a premium service.

Safety regulations exist mainly as decorative sci-fi literature. Oxygen costs money. Fuel costs money. Existing costs money. I’m pretty sure blinking too aggressively adds administrative fees.

Eventually the game rewires your brain completely. I no longer see spaceships — I see floating OSHA violations worth 12 million credits in recyclable material. Every shift turns into:

cut the wrong pipe,
reactor starts screaming,
AI calmly reports catastrophic instability,
entire ship folds into itself like an angry beer can,
debt increases somehow.

Meanwhile soft country music plays in the background like the universe itself is mocking you for signing the worst employment contract in human history.

10/10 — I paid off 0.2% of my debt and developed the survival instincts of a raccoon dismantling a live electrical transformer.

RimWorld: advertised as a chill colony sim, actually a war crime generator in disguise. One minute you’re planting rice, the next you’re running an organ-harvesting operation while your cannibal chef serves “mystery stew.” Diplomacy usually ends when you realize kidneys are worth more than any goods, and raids are less “defense” and more “live donor programs.”

10/10 — my colony is thriving, the UN would not approve.

Dark Souls III není hra. Je to emocionální test od FromSoftware, který mi ukázal, kolik bolesti je schopen člověk unést, než začne dobrovolně žít v bažině.

Od chvíle, kdy jsem poprvé vkročil do Firelink Shrine, jsem přestal komunikovat se světem. Kamarádi mi volají, ale já se bojím zvednout telefon – co když je to invaze? Co když má červený fantom neomezený tarif?

Už neumím mluvit normálně. Když mě kolega v práci pozdraví, odpovím: „Ashen one, be sure to bring more souls.“ A když se mi něco povede, nesměle zvednu ruce a šeptám „Praise the Sun,“ i když venku prší a nadřízený se na mě dívá s výrazem člověka, který vážně zvažuje propuštění.

Můj smysl pro bezpečí zmizel. I v reálném životě zkoumám každý roh s obavou, že mě zezadu probodne rytíř s dvoumetrovou halapartnou a osobní nenávistí. A když jdu po schodech, mám tendenci spamovat dodge roll, protože nikdy nevíš, kdy se schody rozhodnou stát minibossem.

Dark Souls III mě naučilo, že naděje je slabost, že důvěra vede ke zklamání, a že i když konečně porazíš bosse, tak tě o pět minut později spolkne obří žížala z pekla a ty se znova ptáš, proč sis tohle dobrovolně zapnul.

A přesto... když všechno shoří, Firekeeper mě pohladí hlasem a já se přistihnu, že chci začít znovu. Možná tentokrát... přežiju víc než deset minut.

Rust není jen survival hra. Je to intenzivní lekce v tom, jak rychle se naučit běhat, stavět a hlavně… nevěřit nikomu.

Začínáš nazí, s kamennou sekerou v ruce a velkou dávkou optimismu. Pak přijde první přátelský „pozdrav“ — kulka do zad nebo ohořelá základna. Naučíš se rychle stavět základy, zbraně a hlavně výmluvy, proč jsi to nezvládl.

Rust tě naučí, že kamarád je ten, kdo ti nese zásoby – než tě nechá vykrvácet, zatímco krade tvůj loot. Všichni jsou tu konkurence, ale taky možná náhodní parťáci, kteří ti pomohou… když zrovna nejsou zaneprázdnění vykrádáním tvého úkrytu zatím co už 38 rasistickou nadávku za minutu.

A i když si několikrát připadáš jako chodící oběť, pořád se vracíš, protože když konečně postavíš pevnost, zasloužíš si ten pocit vítězství – i když víš, že do zítřka už to může být jen hromada suti .

good game

Jak jsem již psal u recenze na 2033 metro je moje srdcovka a last light není vyjímkou i když se za mne jedna o nejslabší díl.

shrnutí: kup si to, zahraj si to a nechej se nakazit neznámým random virem

hodnocení: 8/10

Jedna z mích prvních her byla původní verze 2033 a je to pro mě tak trochu srdeční záležitost naprostý bengr který odstartoval legendární sérii Arťomových dobrodružství.

Shrnutí: kup si to, zahraj si to a buď sežrán radioaktivním 3 metry vysokým netopírem
hodnoceni: 8,5/10

Doom Eternal není hra. Je to masakr s rytmem metalu, kde tě ani na chvíli nenechají vydechnout – a tvoje nervy začnou tančit Lambadu s chaosem.

Vstoupíš do pekla, vezmeš do ruky zbraň větší než tvůj smysl pro trpělivost a začneš likvidovat démony tak rychle, že by i Usain Bolt dostal závrať. Každý level je jako šichta v pekárně… kde místo chleba pečeš nepřátele na grilu plamenných kulometů.

Největší výzvou není zničit pekelné hordy, ale neztratit zdravý rozum, když tě během několika sekund roztrhají na kusy a ty začínáš znovu – a znovu – a znovu. Je to nekonečný kolotoč smrti, který tě donutí uvědomit si, že jsi zároveň maso a bůh téhle pekelné jízdy.

A i když jsi po dvacátém pokusu na té samé pasáži přemýšlel, jestli náhodou nehraješ na vyšší obtížnost jen proto, že to tvůj počítač chce, pořád se k tomu vracíš. Protože není nic uspokojivějšího než roztrhat démona na kousky s motorkou na ruce.

Série metro je pto mě srdcovka 2033 byla jedna z mích prvních her k exodusu jsem se dostal až teď a byl jsem skeptický protože jak by to mohl být dobrý díl metra který se neodehrává v metru, ale pochyby se po první hodině plně rozplynuli svět a jeho obyvaté jsou uvěřitelní a prostě célá ta hra celý ten nový koncept funguje.

shrnutí: skup si to, zahraj si to a nenech se prejet vlakem jako nejaky kkt
Hodnocení: 420/69

ukončete výstup a nástup náckové umírají